God is a number you cannot count to
July 16, 2012 | 10:22
0
comments
Asi fakt nejsem příklad klasického rozjařeného mládežníka, po včerejším koncertu jsem spala krásných pět hodin a stejně mi to je málo. Potřebuju dvakrát tolik, resp. bych v posteli mohla být celý den. Místo toho sedím v práci, naštěstí káva už trochu působí. Ještě pár jich dnes bude.
Nevím, jestli jsem byla zase příliš zaujatá, protože jsem se rozplývala nad Andrewem (v každé scéně byl doko. V každé. *fangirl*), ale můj celkový dojem je úžasný. Popravdě řečeno jsem předtím Spidermana jako superhrdinu moc nemusela, nevím, přikláním se spíše k 'uvěřitelným' hrdinům jako jsou Batman, Iron Man, to jsou obyčejní lidé, kteří z vlastní vůle a prostředků pomáhají lidem. Je mi to sympatičtější, než pavoučí kousanec nebo mimozemšťan z Kryptonu. A možná to bylo i Tobeym, nevím, moc ho nemusím. Pointou je, že teď už fanouškem Spidermana jsem :D Perfektní zpracování, čtvrtinu filmu jsem měla záchvaty smíchu a na konci i slza ukápla (u mě nic neobvyklého). Jak tak čtu reakce na ČSFD, možná jsem nenáročný divák, možná se mi líbí středoškolská romance, nevím, mě se to líbilo. Takže dávám 5*/5*. Vsuvka: přišlo mi, že Emma si tlofku flape na jafyk, ale stejně byla úžasná.
Marilyn Manson, 15.7.'12 20:00 Lucerna
Moje jediná dobrá fotka. |
Nemůžu si vůbec na nic stěžovat. Už před Lucernou se lidé hezky štosovali do front, nepředbíhali, nemačkali se. S prohledáváním u vstupu si nedali moc práce, v klidu jsem prošla i s pitím i s pepřákem. Překvapilo mě, že perfektně fungovala šatna (žádná 80letá paní) a taky, že všude bylo možné koupit si občerstvení (byla jsem v Lucerně poprvé, jinak je to asi běžné). Tak jsme zaujaly hezké místo na balkóně (asi jsem na 'kotel' pod pódiem už stará), obstaraly si Plzeň a čekaly, jestli přibehnou nějakí cápci jako předkapela. A že přiběhli. Nerozuměla jsem jim ani slovo, netuším o čem zpívali, hudba dobrá, zpěv nic moc (nakonec jsem zjistila, že se jmenovali Eso, musím si je pak vygooglit.). Chtěli, aby s nimi dav komunikoval, ale po marné snaze skandoval jenom jméno hlavní hvězdy večera. Po třičtvrtě hodiny konečně odpluli a bedňáci za černou oponou připravovali stage pro hvězdu. Byla tam asi miliarda stupňů, ale bedňáci pořád tlakovali mlhu, což mělo za následek, že první song nikdo Mansona neviděl. Slyšeli jsme ho, ale klidně to mohl být playback.
Na druhý song už jsem nějaký obrys zahlédla, ale stejně se mi těžko věřilo, že je tam dole, živý a skutečný. Byl skvělý, asi 5x se převlíknul, měl tři druhy mikrofonu, dva klobouky a helmu, jednou se i stihnul dolíčit. U Coma White mu i padal sníh, no prostě si na nás dal záležet a za to si ho cením ještě víc. Bylo to dokonalé, od začátku až dokonce. Po koncertě se prý ještě potuloval po Lucerně, ale včera jsem byla slabá fangirl na to ho ještě dvě hodiny po stalkovat. Spokojenost největší.
Toť moje dojmy a názory. Co dodat k jiným událostem, v sobotu jsme (zbytek rodiny) stěhovali z bytu do domu. Máma se konečně dočkala vlastního domu, tak jsme hezky všichni pomáhali stěhovat. Naplnili jsme půlku stěhovacího auta, zbytek se odvážel dodávkou. Neuvěřili by jste, kolik má takový průměrný člověk věcí. Neskutečné, všude samé věci. To jsme takoví materialisti? Každopádně jsem se v noci na novém místě budila a tak minutu mi pokaždé trvalo, než jsem zjistila, kde jsem. Netuším, co se mi zdálo, říká se, že sny z první noci na novém místě se vyplní. Doufám, že to nebyla nějaká blbost.
Ještě přidám malou galerii, ukradla jsem bf Ajfouna a něco nafotila.
Můj Mockingjay |
Loki style |
Při cestě do práce jsem ho zahlédla ve vitríně. Má hlavu na pružině, haha. |
Na Supermana |
Post a Comment