There is a fire inside of this heart and a riot about to explode into flames

June 13, 2013 | 09:52 0 comments

Na řadě je sumarizace fotek z instagramu. Jelikož na mém mobilu nefunguje skvělé fejsbůk tlačítko, nemůžu fotky sdílet na fb, tak si je zvěčním tady. Ovšem, do kategorie instamonth se nevejdu, přece jen už je to nějaká ta doba od posledních fotek, že.

Takhle se u nás myje nádobí. | Geodetické měření na střeše školy - výhled na naší krásnou technickou knihovnu :)

Some bridges you crossed on your own, no matter who drove you to the edge.

April 05, 2013 | 22:21 0 comments

Dnes trochu k té kultuře, která mě opravdu baví, ale pořád je na tomhle světě tolik knih a filmů a seriálů, které prostě nestíhám přečíst, vidět. A i když se snažím, seznam se pořád nezkracuje, ale prodlužuje.

Hned v úvodním obrázku chci poukázat na tohoto italského umělce, na kterého jsem narazila náhodou a jehož malby mě hrozně zaujaly. Taky byly čtyři dny volna a mě se povedlo skončit v kině hned dvakrát, poprvé na G. I. Joe - Odveta, jak už jsem zmiňovala minule, že se na to chystám. Dost jsem vás mystifikovala, Bruce Willis tam spíš nebyl, než byl a hlavní postavou nebyl ani Channing Tatum, jako v prvním díle. Role hlavního ranaře se totiž ujal Dwayne Johnson, který svou velikostí vždy zabíral většinu plátna. Prostě nesmrtelný (čti: není starý pro žádnou roli - jako Mickey Rourke, třeba), přestárlý wrestler. Nic proti, je sympaťák, ale v poslední době se s ním roztrhl pytel. Celkový dojem - všechno vybouchune, vystřílí se padesát tisíc nábojů a jde se domů. Ale i tyhle filmy já občas ráda :) Druhé kolo v kině bylo na Jack a obři. Vcelku pěkné (letos asi fičí předělávky pohádek - loni to byli superhrdinové. Co ještě bude? Zlatovláska, zabíječka zombie?), dobře zpracované, zbytečně dlouhé. Hlavně celý film zachraňovala Ewanova dokonalá a naprosto bezchybná vlna (něco jako McDreamy z Grey's Anatomy). Ale on je ve všem dokonalý :) A už v klidu doma jsem shlédla Total Recall nová verze (žádný Schwarzenegger!) s Colinem Farrellem. Pořád utíká nebo dostává co proto, jinak zajímavá myšlenka - pro mě nová, starou verzi jsem neviděla. A nakonec jsem se pustila do Abraham Lincoln - Lovec upírů a musím říct, že jsem to v půlce vypla. Neříkám, že se mi k Abeovi nehodí role lovce upírů, jakožto známému prezidentovi (přece jen když to slyšíte, je to dost ujetá myšlenka), ale mě se nelíbilo to zpracování. Byla jsem znuděná.. resp., když už se stal lovcem, zabil největšího soka a pak už si asi domyslíte, že se zřejmě stane prezidentem, tak jsem druhou půlku filmu vynechala. Ale třeba to někdy dokoukám.

Dočetla jsem Past, od Lauren DeStefano a ještě pořád jsem z toho unešená. Když to vezmu vcelku, nějak extra to propracované nebylo, přišlo mi to spíš pro mládež, ale určitým způsobem se mi to hrozně líbilo. A jelikož chci potěšit své věrné čtenářky Sunny a Lecu, rozhodla jsem se udělat wallpaper s dreamcast právě k Pasti. Nikdy předtím jsem to nedělala, ale u vás holky je to běžné, tak se o to také pokusím :) Snad to nebude zklamání. Palahniuka jsem nakonec vrátila do knihovny, že se k němu ještě někdy vrátím a půjčila si J. R. Ward - Milenec z temnot. Je to první díl série Bratrstvo černé dýky a já to sháním snad věky! Jsem na to zvědavá :)

Been tryin' hard not to get into trouble, but I I've got a war in my mind

March 02, 2013 | 16:50 0 comments

Dva týdny školy jsou za námi.. to už? Na jednu stranu to utíká a na tu druhou mám v žaludku křeče, když si představím co mě ještě všechno čeká. Proto se i jakž takž snažím dělat úkoly už teď, ať pak z toho nemusím mít deprese. A taky mám pak ze sebe dobrý pocit :) To je taky důvod, proč píšu blog, protože jsem si na první úkol z mechaniky vyhradila celý víkend a on mi nějak vyšel hned, tedy jsem z toho rozradostněná a mám víc času na zábavu, jůůů.

Mám za sebou už i jeden test a taky první měření z geodézie. Znáte to, to jsou ti lidičkové co potkáváte na ulici, kteří urputně koukají do přístroje na trojnožce. Jak bych to shrnula.. zima na třetí, tedy velká. Strašně jsme tam zmrzli, dokud jsme naměřili výšky mezi třemi body a všichni se nevystřídali na všech pozicích: zapisovatel, měřič a laťař. Myslela jsem, že laťařem je být nejlepší, ale ten nejvíc mrzne, protože nic nedělá, jen drží laťku. Nakonec to byla celkem sranda a není to nic složitého, jak jsem se obávala. Horší bude měřené hodnoty vypočítat a dojít ke správnému výsledku, na to se vrhnu zítra a podle všeho budu nějaké naměřené hodnoty upravovat, ale pšššt.

I am the architect of my own Destruction

February 01, 2013 | 11:42 1 comments

Nevím, jestli sem ještě někdo zabloudí, ale pár návstěv tady za ty měsíce bylo, tak snad někoho zaujmu novým příspěvkem. On totiž skončil zimní semestr a já konečně na internetu hledám i něco jiného, než jen materiály, přednášky a definice. Mám dva týdny sladké svobody, tak je zkusím využít co nejproduktivněji. Sice se mi teď v kině nic nelíbí, ale zase musím dohnat resty ještě z loňska (např. The Bourne Legacy). Nevím, Nespoutaný Django mě nějak fakt neláká a Gangster Squad má tak agresivní reklamu, že mě to odrazuje (během třináctiminutové jízdy tramvají nekecám 10 plakátů s Emmou Stone v těch červených šatech).

Abych nějak shrnula poslední měsíce.. myslím, že to vcelku vystihuje fotka toho mého zrzavého zlobidla. Všude samé papíry, pravítka, knihy a já s kocourem uprostřed. Teda, pokud to stejně nevypadá na stole v práci (bez toho kocoura). Takže pořád dokola a k tomu ještě vymýšlet co nakoupit a uvařit. Ale musím se částečně pochlubit, že jsem to všechno zvládla a to bez nějaké viditelné újmy.

The world is not a wish-granting factory.

September 14, 2012 | 16:54 2 comments

Proč volné dny tak neskutečně utíkají? Přijde mi, že jsem vstávala před chvilkou (v 11) a už je půl páté, neuvěřitelné. Stihla jsem akorát jedno kafe a jeden wallpaper, ehehe. 

Včera jsme měli předškolní reunion s partou v 'mateřském podniku' (znáte to, všichni ho mají, Friends, HYMIM), žasla jsem, jak se naše banda za ty roky rozrostla a změnila, krásné. I love them. Ale už k tomu wallu.. je s Emiliou Clarke, představitelkou Daenerys Targaryen z Game of Thrones. Ten photoshoot mě absolutně okouzlil, dělala jsem s ním i photoset na tumblr, tak jsem si neodpustila ani jeden jednoduchý wall :) Enjoy.

God is a number you cannot count to

July 16, 2012 | 10:22 0 comments

Asi fakt nejsem příklad klasického rozjařeného mládežníka, po včerejším koncertu jsem spala krásných pět hodin a stejně mi to je málo. Potřebuju dvakrát tolik, resp. bych v posteli mohla být celý den. Místo toho sedím v práci, naštěstí káva už trochu působí. Ještě pár jich dnes bude.

The Amazing-Spiderman

Nevím, jestli jsem byla zase příliš zaujatá, protože jsem se rozplývala nad Andrewem (v každé scéně byl doko. V každé. *fangirl*), ale můj celkový dojem je úžasný. Popravdě řečeno jsem předtím Spidermana jako superhrdinu moc nemusela, nevím, přikláním se spíše k 'uvěřitelným' hrdinům jako jsou Batman, Iron Man, to jsou obyčejní lidé, kteří z vlastní vůle a prostředků pomáhají lidem. Je mi to sympatičtější, než pavoučí kousanec nebo mimozemšťan z Kryptonu. A možná to bylo i Tobeym, nevím, moc ho nemusím. Pointou je, že teď už fanouškem Spidermana jsem :D Perfektní zpracování, čtvrtinu filmu jsem měla záchvaty smíchu a na konci i slza ukápla (u mě nic neobvyklého). Jak tak čtu reakce na ČSFD, možná jsem nenáročný divák, možná se mi líbí středoškolská romance, nevím, mě se to líbilo. Takže dávám 5*/5*. Vsuvka: přišlo mi, že Emma si tlofku flape na jafyk, ale stejně byla úžasná.

Marilyn Manson, 15.7.'12 20:00 Lucerna 

Nemůžu si vůbec na nic stěžovat. Už před Lucernou se lidé hezky štosovali do front, nepředbíhali, nemačkali se. S prohledáváním u vstupu si nedali moc práce, v klidu jsem prošla i s pitím i s pepřákem. Překvapilo mě, že perfektně fungovala šatna (žádná 80letá paní) a taky, že všude bylo možné koupit si občerstvení (byla jsem v Lucerně poprvé, jinak je to asi běžné). Tak jsme zaujaly hezké místo na balkóně (asi jsem na 'kotel' pod pódiem už stará), obstaraly si Plzeň a čekaly, jestli přibehnou nějakí cápci jako předkapela. A že přiběhli. Nerozuměla jsem jim ani slovo, netuším o čem zpívali, hudba dobrá, zpěv nic moc (nakonec jsem zjistila, že se jmenovali Eso, musím si je pak vygooglit.). Chtěli, aby s nimi dav komunikoval, ale po marné snaze skandoval jenom jméno hlavní hvězdy večera. Po třičtvrtě hodiny konečně odpluli a bedňáci za černou oponou připravovali stage pro hvězdu. Byla tam asi miliarda stupňů, ale bedňáci pořád tlakovali mlhu, což mělo za následek, že první song nikdo Mansona neviděl. Slyšeli jsme ho, ale klidně to mohl být playback.