No jo, Lula (já) a její stránky. Nikdy u žádné nevydrží a pořád chce vytvářet nové. Ale víte co? Proč ne. A možná si tohle ani nikdo nepřečte, a to mi taky nevadí. Časy, kdy jsem byla trošku na očích webů jsou už totiž dávno pryč (ale to bych nesměla být tak líná osoba). A proč začínám zase a zrovna teď? Nevím, asi životní období a volný čas. Ono je to tak, od doby, co jsem někam něco o sobě psala, se změnilo docela dost věcí. Je ze mě Pražák a zkusila jsem si první semestr na Fakultě informačních technologií (ČVUT), myslela jsem si totiž, že když nakóduju stránku v HTML a trochu PHP, tak že to zvládnu, resp., že budu dělat grafiku, Photoshop, vždyť to znáte. Bohužel jsem byla ale nemilosrdně přesvědčena o opaku - samé programování (žádným mnou předtím známým jazykem) a grafika v nedohlednu - také pouze programovaná. Tak jsem se rozhodla, že tam opravdu nemám co dělat. Co se člověk nenaučil tím, že zkoušel a chtěl, nevěděl nic. A programovat se nedá jen tak naučit z knížky. Takže mě to tak znechutilo, že jsem teď na krásném user friendly blogu, kde použiju minimálně HTML a jsem spokojená.
A co dál? Od ledna si člověk hledá práci a v květnu dostane druhou pozvánku na pohovor, neuvěřitelné. Nakonec tedy sedím na recepci u Václaváku a jsem spokojená. Někdy frmol, někdy klid. Proto jsem se rozhodla konečně bloggovat - mám na to čas. Celý semestr na škole jsem se jakoby topila v oceánu. A když jsem se definitivně rozhodla, že končím (a řekla to doma), vyplavala jsem na hladinu a mohla se konečně nadechnout. Tak teď zkusím 'stavárnu', třeba pak postavím panu Starkovi další Stark Tower, ehehe.
A ještě, pro ty co sem zabloudí a mají
tumblr, můžete mě followat, jsem z toho teď hrozně nadšená (ano, po dlouhé době pouhého stalkování konečně i rebloguju), takže vpravo najdete odkaz. Jinak o čem to tady bude? O mě, o mých obsesích, o všem. Fotit neumím, ale fotky budou taky. Třeba mýho kocoura a tak, hrozně zajímavé věci.
Labels: život
said on
2 June 2012 at 22:14
Páni, Hilarie Burton, superhrdinovia všetkých kategórií (s tým som bola tak akosi oboznámená aj pred tým) a Marilyn Monroe - dievča, naozaj som o tebe dlho nepočula :)
Michelle said on
3 June 2012 at 16:03
Pekne si mi potvrdila moje predpoklady o tom, ako to na IT školách funguje - a som nesmierne šťastná, že som sa to ani nepokúšala vyskúšať, pretože by som nedošla ani na záver prvého semestra :D
Mne osobne túžba po zháňaní klasiky nehrozí, akosi jej stále neviem prísť na chuť :D Inak, s Hunger games sa obávať nemusíš, minimálne ak pôjdeš po českých vydaniach, pretože tie vyšli zatiaľ len v dvoch verziách. S anglickými to už môže byť zložitejšie - ako sa ukázalo v mojom prípade :P Tvoje rozhorčenie nad Anitou tiež chápem, nie žeby som neholdovala hardbacku, ale keď ono to teraz TAK nesedí! A keď už hovoríš o Neomillnerovej, aj u nej ma zmena obálok trochu vytočila, ale minimálne sú tie knihy na výšku rovnaké :P No a na Dítě skály sa naozaj teším, ak už človek vie, čo má od autorky očakávať, tak nemôže byť sklamaný :)
Post a Comment