Theatricality and deception, powerful agents for the uninitiated. But we are initiated, aren't we Bruce?
July 27, 2012 | 09:50
0
comments
Tak, jak popsat pocity ze včerejšího zážitku na The Dark Knight Rises. Nemůžu to popisovat po kouskách, protože to prostě nejde. Bylo to jednoduše a prostě dokonalé. I z objektivního hlediska, taky dokonalé. Tak čtvrtku filmu jsem nedýchala, párkrát jsem chtěla zabít klučinu vedle mě (co z toho filmu mohli mít cca 8leté děti? No fakt, nic.) a to nejlepší, posledních 15 minut jsem měla hysterický záchvat pláče (ale potichu, samozřejmě). Já nevím, tohle se mnou filmy a seriály dělají. Chtěla jsem si přesednout za uličku, aby kolem mě ty děti nemusely vycházet (vypadala jsem pěkně), ale nestihla jsem to. Odcházela jsem z kina jako poslední, se skloněnou hlavou. Oči jsem měla jako rajče a mejkap všude po obličeji. Vypadalo to, jako by mě bf celé dvě hodiny mlátil, nebo mi zrovna umřela celá rodina. No prostě.. byla jsem jediná svého druhu. Nevadí.
![]() |
All those feelings.. |
Všechno mě ještě víc utvrdilo v tom, jak strašně miluju Nolanovu práci, jak miluju Josepha (hlavně Josepha), Marion, Christiana, a když se ke konci objevil Cillian.. no prostě awesome.
Co dodat.. musím se ještě pochlubit dokonalými náuškami, ke kterým mě přivedla Nina (thank u, hon! ♥).
Toť vše, mám trošku 'vymleto', poslouchám soundtrack k TDKR a myslím jen na to, že to chci vidět znovu. Chápejte prosím.
Post a Comment