Everything that kills me makes me feel alive

August 30, 2013 | 14:18 3 comments

Prázdniny jsou skoro fuč a mě občas poleje studený pot, když si představím, že už musím do školy. Já se tam i těším, fakt, ale ten stres bych nejraději vynechala. Ještě měsíc povalování a pak se jde na to. Do rozvrhu mě pustili hned v první vlně, což mě překvapilo, protože se tam pouští na základě váženého průměru a já si moc na známkách nezakládám. Měla jsem jen šíleného učitele na matematiku, takže změnit ho byla priorita #1 a naštěstí bylo jinde místo. Sice v pátek od 8, ale ten učitel za to stojí. A absolutně mi nevychází chodit na přednášky z matematiky, fakt, nevychází. To je ale smůla *hihi* Pak mě šokovala pětihodinová přednáška z předmětu Dopravní stavby a územní plánování. Pětihodinová. Haha. No uvidíme, do práce můžu dvakrát týdně, což je super a ve středu mám jen přednášky, na které poslední týdny asi už taky nebudu chodit. Jako pilný student a nadšenec vzdělání jsem se také navíc zapsala na základy ruštiny, tak uvidím kolik hodin to tam vydržím, nebo jestli se něco naučím. Tělocvik už konečně povinný nemám, i když bych klidně někam chodila, ale všichni mi říkají, že lukostřelba mi bude nanic. Počkejte na zombie apokalypsu, jak se mi bude hodit, že umím s lukem. Žádný tělocvik jsem si tedy nezapsala, jelikož jsme se s kamarádkou zapsaly na kurz sebeobrany. Konečně jsem se k tomu dokopala a jsem ráda, že tam někdo bude chodit se mnou a je to v centru Prahy :) Sice si myslím, že mi to bude z poloviny nanic, protože nemám kondičku, ani sílu v rukou, nohou, nikde, takže si myslím, že při tom budu muset stejně ještě nějak cvičit. Uvidíme.