Even every prison has a open door

August 09, 2013 | 14:16 1 comments

Konečně nový vzhled! Přijde mi, že jsem viděla snad všechny šablony, které kdo vyrobil na blogger, ale žádná nebyla pro mě.. až! jsem narazila na stránku blogskins.com s nádernými vzhledy! Ale co se člověk nedozví.. fungují jen na staré verzi šablon. Tak jsem se začala pídit po tom, jak z beta verze přejdu zpátky na klasickou, a když se mi to povedlo, ponořila jsem se opět do kódů. Jelikož jsem celý vzhled neprogramovala já, moje nervy na to stačily, naštěstí. Takže žádné widgety ani jiné zbytečnosti v sidebaru, ale hezky a jednoduše :) Skiny se mi líbí hlavně i proto, že se podobají těm na tumblr *love*.

Poslední týden v červnu jsem si skvěle užila s nejbáječnějšími lidmi pod sluncem ve vyhledávané české destinaci zvané Mácháč. Týden prosezený na terásce, komu by se to nelíbilo. Pak mě čekal festival Rock for People, který byl taktéž úžasný! Pokud nepočítám vedra a to, že jsem se osmahla hned při stavění stanu tak, že jsem na sobě pak nesnesla ani dotek, ne to ramínka podprsenky. Jared Leto byl famózní (když přecházel za stage, zamával mi! někomu za mnou, eh), celé vystoupení mě dostalo - promítání klipů na obří obrazovce za nimi, velké balóny a nafukovací zvířátka do vody, které pustili do davu, úplně jsem byla hotová z artistů z klipu Up In the Air a nakonec měl i českou vlajku, se kterou záběry jsou v novém klipu ♥ Na Billy Talent jsem myslela, že budu sedět na tribuně, dlouho jsem je už neposlouchala, ale jakmile jsem je uslyšela musela jsem do davu a tančit, křičet a skákat. Od té doby je poslouchám pořád. Kája Gott byl výborný, hlavně proto, že mi v žilách koloval alkohol, a taky jsem ho potkala v areálu a cvakla ho pro babičku, hi. No a Queens of the Stone Age, mé největší lásky, byli dokonalí! Docela mě mrzelo, že na nich nebylo až tolik lidí a zpívala, řvala a skákala jsem tam jen já s jednou slečnou, ale užila jsem si to a vynadívala jsem se na smyslné pohyby zadkem pana Hommea. Vcelku skvělý festival, i stanoví sousedi nehulákali do 5 do rána, jak to většinou bývá.

There's a time and a place to die but this ain't it

June 20, 2013 | 15:47 4 comments

Je vám vedro? Nevěřím! Nebudu se tady ale rozčilovat. Utěšuje mě, že není vedro jenom mě. Přejdu rovnou k jiným aktivitám, které jsem si na tyto rozpálené dny vymyslela. Znáte to, když přijdete do krámu a za roztrhané džínové kraťásky, nebo za roztrhaný trendy svetřík chtějí nekřesťanské peníze a řeknete si, kdyby jste to doma dali do parády psovi, máte to samé a zadarmo? Tak jsem se rozhodla, že si kraťasy doma vyrobím. Manuální práce by problém nebyl, pak nastala otázka, jestli je vůbec budu nosit. Mám trošku blok ze svých nohou, eh. I ke všem šatům nosím legíny. Ale víte jak se toho bloku zbavit? Stačí vedro jako je tohle. Pak se snažíte mít toho na sobě co nejmíň, co by se na vás lepilo a kraťasy jsou ideální. Pak si uvědomíte, že jste v Praze a tady je fakt, ale fakt všem jedno, co máte nebo nemáte na sobě. A pak je vám vlastně úplně všechno jedno, protože jenom sháníte kapesník, kterým si utřete pot z čela. Vyřešeno! 

Takže, byl to docela boj: nejdřív ne a ne džíny odstříhnout rovně. Pak jsem si vymyslela, že je chci ombre, tak jsem běžela shánět bělidlo. Po dvou hodinách, kdy byly kraťasy ponořené v bělidle s vodou, se jen trochu zesvětlily a udělalo to pár bílých fleků. Radši jsem to vzdala, nechtěla jsem, aby se džínovina rozpadla. Poté jsem si je vyzdobila pyramidkami a nakonec mi je máma na stroji obšila (poctivě jsem ji přitom pozorovala, abych se to naučila.. třeba se příště k tomu stroji dostanu i blíž.). Ještě jsme musely udělat rozparky na krajích, džíny byly docela uplé a výsledné kraťasy na mých nohách vypadaly jako předěl mezi dvěma buřty. A tadá!